dopouštět se
[dopo͡ušťet se]
(3. j. -tí se, 3. mn. -tějí se, -tí se, rozk. (ne)dopouštěj se, čin. -těl se, podst. jm. -tění (se))
sloveso nedokonavé
(kdo se dopouští čeho)
dělat, konat něco špatného, nedovoleného, nežádoucího:
dopouštět se chyb / omylů
dopouštět se krádeží / trestné činnosti
dopouštět se násilí na ženách / zločinů na civilním obyvatelstvu
Nadřízený se dopouštěl šikany na svých podřízených.
Mezi nejčastější přestupky, kterých se dopouštějí řidiči, patří překročení povolené rychlosti.
dokonavé → dopustit se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dopo͡ušťet se]
(3. j. -tí se, 3. mn. -tějí se, -tí se, rozk. (ne)dopouštěj se, čin. -těl se, podst. jm. -tění (se))
sloveso nedokonavé
(kdo se dopouští čeho)
dělat, konat něco špatného, nedovoleného, nežádoucího:
dopouštět se chyb / omylů
dopouštět se krádeží / trestné činnosti
dopouštět se násilí na ženách / zločinů na civilním obyvatelstvu
Nadřízený se dopouštěl šikany na svých podřízených.
Mezi nejčastější přestupky, kterých se dopouštějí řidiči, patří překročení povolené rychlosti.
dokonavé → dopustit se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)